TORA

O původu Tory jsem slyšel vyprávět svého otce. Jde o neověřené informace, ale některé detaily, na které jsem narazil při opravách, tyto "legendy" potvrzují. Pokud by někdo věděl o její historii víc, rád se poučím.

Jedná se o třináctimetrovou ocelovou loď , 2,5 m širokou s původním nýtovaným trupem. Prý vznikla jako pracovní a na Dunaji před druhou světovou válkou tahala čluny s pískem. Původní steven ukazuje na velký šroub a umístění motoru ve středu lodi. Jak se dostala do Prahy mi není známo, ale další legenda tvrdí, že za války plula jako otevřený člun s podélnou lavicí uprostřed pro Hitlerjugend. Přestavba na rekreační kajutovou loď byla provedena po válce, zřejmě v profesionální dílně ( Neumann?) . Kajuta s kulatými okénky je z gabonových fošen, provedení odpovídá lodařské dílně.  V tomto stavu ji vlastnil do sedmdesátých let dvacátého století p. Bouša( předchozí majitelé mi nejsou známi). P.Jelínek,( tehdy majitel lodi Viking) nám pouštěl film z padesátých let, kdy tato loď pod jménem VARJAG plula. Já už ji zažil jako trvale vyvázanou a nejezdící v Tatranu. V sedmdesátých letech ji získal můj otec výměnou za menší ( 7 m ) ale funkční loď Mary lou a Toru čekala další rekonstrukce. První co táta udělal, byla změna jména z Varjaga na TORU a odstranil měděnou pěticípou hvěznu z čela kajuty. Pan Bouša byl "zarytý" komunista. Další změnou bylo zkrácení kajuty o jedno okénko (1 metr), olaminování kajuty, instalace motoru Zetor 50 super a celkové zprovoznění lodi. Na všech těchto úpravách jsem se podílel a s lodí najezdil mnohem víc kilometrů (včetně svatební cesty ) než její majitel. Táta mi jí ochotně půjčoval až do poloviny osmdesátých let, kdy jsem ji dostal k vánocům. Další opravy a úpravy už tedy byly v mojí režii, ale nemusel jsem žádat o svolení k vyplutí. Loď prošla různými úpravami především kormidelny a v devadesátém roce nové paluby (o 15 cm zvýšené), nový vzhled přídě s ložnicí a koupelnou, plus zadní kajuta. Po těchto úpravách absolvovala plavbu do Holanska a po návratu jsem se rozhodl k zásadní rekonstrukci vnitřku, čemuž předcházela výměna plechů na dně. V roce 1991 sice dostala nové dno, ale od té doby už bohužel nevyplula. Vzhledem k mojí velké zaneprázdněnosti ( a nedostatku několika milionů na firemní přestavbu ) Tora trpělivě čeká na svojí další etapu. V roce 2008 se podařilo pokročit alespoň v znovuzprovoznění lodi s tím, že " leštit" se bude průběžně za provozu . Nastartování  Zetora po 17 letech svědčí o dobrém základu, ale prasklá hlava způsobila, že smutnou poslední plavbu mého táty Tora vykonala bez vlastního pohonu. Sledujte další osudy této skvělé lodi na těchto stránkách.